Zajel jsem za kamarádem do Mříčné na pokec a kafe. Měl rozdělanou práci a tak jsem ho dlouho nezdržoval a popojel do Hrabačova u Jilemnice, odstavil auto a vyrazil vstříc Krkonoším. Už jsem byl po zimě netrpělivý a chtěl jsem je "ochutnat". Nic naplat, zima stále bojuje. V nižších partiích jsou jižní a otevřené svahy již odtáté, ale jinak z mého pohledu člověka z polabské placky ho je ještě příliš. Navíc mé smělé plány vystoupat k rozhledně na Přední Žalý zastavila sněhová fujavice a fakt, že moje staré boty prosté dezénu na podrážkách klouzaly jak dobře namazané lyže

Nedělní vzorově jarní počasí nás vytáhlo s Hankou do Voděradských bučin. Zajeli jsme do Svojetic a odtud vyrážíme do Bučin k a posléze podél Zvánovického potoka k Černým Voděradům na zarůstající mlecí kameny.

Všednodenní výlet z Kouřimi, kterou jsem vzal jen letmo, přes Lipskou horu s mohylou bitvy u Lipan, do Českého Brodu. Proměnlivé počasí bez srážek, ale s velmi nepříjemným studeným větrem

Stále jsem se nemohl rozhodnout kam bych dnes vyrazil. Předpověď počasí nebyla žádná sláva, stále foukal nepříjemný studený vítr, a tak padla volba na domácí prostředí. Zajel jsem autobusem do Lysé nad Labem a odtud vyrazil k Labi a pak podél něho do Čelákovic. Zde se mi to zdálo ještě krátké, a tak se vracím podél žel. tratě zpět do Lysé

Podruhé na Děčínsko vyrážím spolu s Hankou. Tentokrát na pravý břeh Labe, a navíc před Děčín (z pohledu středočecha). Vlakem míříme do Těchlovic a odtud vystoupáme na zříceninu hradu Vrabinec, která je dobře viditelná z jízdy vlaku na Děčín. Odtud pokračujeme po červené TZ na Velký Chlum, ne na jeho vrchol, ale pod vrcholem stojící kamennou rozhlednu stejného názvu. Poté již sestup do Děčína na velmi krátkou prohlídku kolem Labe a šup na nádraží, a k domovu...

Mé výlety do Severních Čech jsou poslední dobou sázkou do loterie: bude mlha nebo alespoň něco vidět? Cestou z Polabí jsme vjeli vlakem za Litoměřicemi do mlhy. U Děčína však začala řídnout a v Dolním Žlebu se válela jen v horních partiích, kam jsem já měl ale namířeno. Předjarní slunce však už má nějakou sílu a tak se mlha zavčasu rozplynula, i když výhledy, speciálně proti slunci, byly mlhavé i nadále. Vystoupal jsem z Dolního Žlebu na levém břehu Labe do vršků kaňonu a navštívil několik skal na hraně. Pak už byla jen příjemná procházka lesem do Děčína

Toto zastavení můžete brát jako dobrý tip na výlet. Kdo neznáte nebo nevíte, je u Brniště za Velkým Grunovem. Je zde ekocentrum a u něho několik zajímavostí. V první řadě parčík s dřevěnými sochami, v létě bylinková zahrádka a nedaleko cesta mezi nevelké skály, na kterých jsou vytesány skalní plastiky. Okruh měří zhruba 2 km

Na můj dotaz Hance, kam vyrazíme, mi odpověděla, že se mnou půjde třeba do pekla. A tak jsem ji tam vzal, k tomu do údolí Robečského potoka. A nejen do něho, ale i k jeho zajímavostem nad ním, jako jsou zříceniny hradu Frýdlant a Robečského hrádku. Mezi tím jsme se zastavili u sv. Barbory nad Kvítkovem na ne zrovna dobré výhledy do Máchova kraje a Lužických hor a malebným údolím bezejmenného potoka, na němž je Kvítkovský vodopád (malý a nenápadný),se vrátili k údolí pekla. Bylo pod mrakem a jen pár stupňů nad nulou

Podle kalendáře únor, ale ve skutečnosti nádherný slunečný jarní den. Vyrazil jsem do Smečna za zdejšími památkami a porozhlédl jsem se i po okolí. A zajímavostí bylo dost

Několik nepříjemných smyků, ale bez pádu. Moje bilance courání po ledových i rozbředlých sněhových cestách v Jestřebích horách. Zajel jsem do rodiště bratří Čapků, do Malých Svatoňovic, a odtud vystoupal na pomyslný hřeben Jestřebích hor. Bylo poměrně teplo s mráčky na obloze

Poskládalo se nás sedm "statečných" a dle Boženčinina plánu jsme vyrazili do Kutné Hory na putování podél Vrchlice směr Malešov a Sion. Leč, hned v úvodu nastal problém. Rychlík z Ústí nad Labem do Kolína, který nás měl spolehlivě a včas odvézt do Kolína, nepřijel. Zůstal doma někde za spadlou trolejí. Náhradní osobní vlak nás dovezl sice spolehlivě, ale pozdě. Naše přípoje byly tytam. A tak se naše cesta do Kutné Hory města protáhla téměř na celé dopoledne. Ale dojeli jsme a vyrazili. Přes bezpočet mlýnů na říčce Vrchlici až do Malešova, kde jsme se stali svědky natáčení reportáže pro Toulavou kameru. Po zdejším obědě v Malešovské hospůdce pokračujeme na zříceninu hradu Sion. Plánovaný návratový vlak z Týniště nám ujíždí a tak nemaje možnost ukrýt se teplé hospodě, vykračujeme zpět do Malešova do námi již navštívené. Návrat z výletu se opozdil, ale jinak byl bezproblémový

Tři obce na hranici Mladoboleslavského a Mělnického okresu. Nesčetně krát mnou projížděny, ale nikdy jsem se zde nezastavil, abych se zde více porozhlédl. Dnes přišel čas nápravy

Byl právě krásný den, jaký jsme chtěli mít včera v Českém Středohoří. Po obědě vyrážíme do Lysé nad Labem a jdem se podívat k zámku a do zámecké zahrady

Na výlet do Českého Středohoří se s námi vydala Pavla a Boženka ze starý party. Po dvou slunečných dnech, připomínající příchod jara, nás ráno přivítala mlha, o které jsme si mysleli, že se postupně rozpustí, ale trvalo ji to až do pozdního odpoledne a tak návštěva Porty Bohemici, vedle stojící vrch Kalvárie a hradu Kamýk byla jen symbolická. Proto taky při návratu do Litoměřic už jen míjíme vrcholky kopců kolem obce Knobloška a na Radobýl také nevystupujeme. V Litoměřicích končíme v cukrárně a hodnotíme kladně nejen procházku, ale i vlastní setkání. Boženka s Pavlou poté odejdou na vlak, ale my s Hankou ještě absolvujeme malý prohlídkový okruh městem

Jel jsem si něco do Prahy zařídit a při tom jsem si naplánoval takový okruh po pražských turistických značkách, víc přírodou než mezi baráky. Bylo pod mrakem a dohlednost nedobrá

Zajel jsem autobusem na Vlkavu a odtud vyrazil na silniční šmajd zase k domovu. Bylo pod mrakem, ale byla docela dobrá dohlednost

Víkend věnovaný rodinným akcím. V pátek narozeninám táty Hanky, a v sobotu výlet do Posázaví s Hančiným synovcem a jeho dvouletou dcerou. Byl krásný slunný den, teplo, a jen ten nedostatkový sníh se nám rozpouštěl před očima

On to není výlet. Vezl jsem kamaráda domů a zastavili jsme se v Jilemnici - na hodinku. On zašel na úřady, já na krátkou čumendu na náměstí a nejbližší jeho okolí. Nakonec jsme skončili v cukrárně na kávičku a sladkou tečku...

Zavítal jsem jihozápadně od Ústí nad Labem, do kraje, odkud byl povolán na trůn Přemysl Oráč. Založil nejdéle sloužící rod, který vymřel po meči. Byl plných 439 let u moci a skončil zavražděním Václava, toho jména třetího, v Olomouci.
Paradoxně bylo, že na Ústecku byla inverze, pod mrakem a mlžno, zatímco u nás v Polabí bylo jasno. Ale mrazivo bylo všude. Trasa vedla ze Rtyně nad Bílinou přes Stadice, další vesnice do Trmice, což je už součást Ústí nad Labem a skončil jsem na vlakovém nádraží na Západě

Sníh roztál a obohatil svou vodou naší z loňského léta vypraženou zem. Vyrážíme na Brdy. Jen tak se projít a okoštovat jejich atmosféru. Bylo mlžno a tak jsme žádné rozhledy ani nečekali. To říkám proto, že naše trasa byla směrována z Hostomic na Studený vrch s rozhlednou, ale ta je stejně v zimních měsících zavřená. A tak se stává pouze cílem výšlapů, a jak jsme se přesvědčili, dost lidí to také tak cítí a vyráží sem. Poté už jen sestup do Dobříše na vlak. Ale nakonec jsme si Dobříš neprohlédli, a ani vlakem nejeli, protože při příchodu na náměstí zrovna přijel autobus směr Praha a tak jsme jej využili

Vítr nás zanesl do Mimoně a tak jsme se zde zastavili a navštívili pozoruhodná místa v jeho blízkosti. Bohužel jsme zde byli až odpoledne a brzké stmívání nás ošidilo o další zajímavá místa. Nevadí, zastavíme se zas příště...

Jako poslední výlet jsme v úterý ráno sedli na vlak a vyrazili směr Horní Planá. Na práh Šumavy, k Lipnu. V Krumlově jsme vyrazili za jasné oblohy a se sluníčkem, do Horní Plané už pod mrakem, mlhy a větru, který i zde zvýšený mráz ještě umocňoval. Inu, šumavský závan. Rychle jsme Planou prohlédli a vyrazili nejdříve podle silnice a následně po cyklostezkách do Černé v Pošumaví. I zde jen krátká prohlídka a zpět do Hůrky kde je žst. Černá v P.

Zvláštní: těšili jsme se do Krumlova, ale po dopoledním courání městem se nám odpoledne už do něho nechce vracet, a tak vyrážíme ven z města. Pod Blanský les. Využíváme cyklostezek a zamíříme k malé nenápadné rozhledně Granátník

V pondělí vyrážíme na prohlídku Českého Krumlova. projdeme městem křížem krážem, ale je toho strašně moc k vidění, natož abych všechno nafotil a navíc i všechno popsal. Nelze. Je to ukázka průřezu města, které, ač nepříliš velké, co do památek obrovské. A tak fotím bez nějakého scénáře, či zaměření. Ostatně: kdo zde nebyl, berte to jako pozvánku,. Určitě to stojí za to. Vyrazili jsme sem mimo sezónu v zimě, protože je zde pomálu turistů, ale asiati a hlavně japonce tu potkáte i v tuto dobu na každém kroku. Bylo mrazivé a slunečné počasí...