Chtěl jsem si dát trochu do těla, a kde jinde než ve skalách. V Českém Ráji jsem již delší dobu nebyl a tak byla volba snadná. Projít se zelenavší přírodou po starých známých místech a navíc zase prolézt skály na Vepřsku. Sluneční pohoda...

Nedělní výlet na Haškovu Lipnici byl opředen tajemstvím jestli nás počasí ponechá bez velkého deště. Ponechalo. Naopak jsme si připadali jako na podzimním výšlapu: mlžnost a občas drobné mrholení

Jako procházka lesem: dobrý, jako poznávací výlet: špatný. Zámek Lány do Velikonoc zavřený, park jakbysmet, obora nedostupná a výběh se zvířaty za dvojitým plotem, kde nejsou takřka vidět. Otvírá se až v květnu a navíc, nevím proč se divím, je zpoplatněno. Naši přemnoženou zvěř ukazujeme dětem za peníze - kam to spějem. Chladné počasí nás provázelo při chůzi podle obory, kde kromě nějakého toho ptáčka jinak nic neuzříte (asi by to chtělo mít štěstí...) A tak docházíme až do Zbečna k Berounce a odtud se navracíme domů

Sólovýlet na Seč. Již jednou jsem měl naplánovanou túru na obejití Seče, ale tenkrát nás zastavila bouřka a déšť, a tak jsme se Z Ohebu vrátili a odjeli zpět domů. Tentokrát bylo počasí vlídné. I slunce se ukazovalo a šmajd byl příjemný. Zajímavostí je, že celé okolí vodní nádrže Seč je prošpikováno chatovými oblastmi, rekreace tu jen kvete, na trase je mnoho hospod a kiosků, ale nečekejte, že si takhle v dubnu dáte někde osvěžení. Leda tak si vzít plavky a osvěžit se ve vodě

Výlet do Brd by se dal charakterizovat jako pochodové cvičení po lesních asfaltových silnicích po hraně vojenského posádkového cvičiště Jince. Z Jinců jsme vyrazili a cílem byla zřícenina hradu Valdek. Po jeho prohlídce a svačině jsme vyrazili směr Hořovice. Počasí polojasné, lidí poskrovnu

Tentokrát jsem se zatoulal do Benešovské pahorkatiny středního Povltaví. Cílů jsem měl víc než dost. Začal jsem v Radíči u zdejšího zámečku na břehu Mastníku. Podle něho jsem pak došel ke zřícenině Kozí hřbet a posléze do míst, kde Vltava a Mastník díky vzedmutí Slapskou přehradou vytváří poloostrov, ostrožnu. A i ten je zajímavý další zříceninou, nebo spíš ostatky, Ostromeč a taky vyhlídkou opata Zavorala na údolí Vltavy. Kolem údolí Musíku, kde mne čeká pěkný sestup, ale vzápětí stejný výstup, se dostávám k Albertovým skalám a jejich vyhlídkám. Já jsem z nedostatku času absolvoval již jen dvě horní a na ostatní, které jsou na stezce ve svazích skal jsem již nešel (schovávám je pro Hanku).. Pak už jen kráčím silničkami zpět do Radíče k zámku, kde mám auto

Dalším výletem do "ciziny" byl jen přeshraniční.Zajeli jsme vlakem do Dolního Žlebu a pak už po svých přes zaniklou obec Klopoty k hraničnímu potoku po Klopotech pojmenovaném. Měli jsme dva cíle. Dvě malé příhraniční stolové hory v Sasku: Zirkelstein s nádhernou vrcholovou skálou a Kaiserkrone, sice nižší, ale s bližší vyhlídkou na skály při břehu Labe. Návrat v nádherném slunečným jarním dnu byl po břehu Labe po cyklostezce zpět do Dolního Žlebu na vlak

Z Náchoda jsem sice začal, ale z města jsem toho mnoho neviděl. Z nádraží jsem nejkratší cestou město opustil a na trase do Pekla jsem se zastavil u Jiráskovy chaty. Ta, stejně jako Peklo, byly ještě zavřené. A tak jsem si zadýchal stoupání na vrch Na Vartě k rozhledně Sendraž. Pak už následovalo pozvolné klesání do Nového Města nad Metují. A i zde jen jednoduchá procházka městem a prvním autobusem směrem k domovu. Počasí polojasný, pofukoval vítr a ve výškách bylo docela chladno

Po lezení po skalách v Saských pískovcích jsem si naordinoval procházku v severozápadním okraji Prahy. Zajel jsem do Roztok u Prahy a po krátkém zastavení u zdejšího zámku vyrazil do údolí Únětického potoka. Údolí se nazývá Tiché, ale pochybuji, že tomu vždy tak bylo. Ovšem jsou zde i skály, takže jsem si od nich zas až tak neodpočinul. Ale nelituju. Kozí hřbety nejsou až tak vysoký a nedosažitelný (vede po nich zelená TZ) a určitě stojí za to si je celý projít. Pak už jsem nabral cíl směr Ruzyně, a protože jsem se pohyboval v místech kde je přistávací koridor na letiště, bylo nad mou hlavou neskutečně živo. Pak už jen okrajem PR Divoká Šárka do Liboce, kde na mne čekala tramvaj. Počasí proměnlivý s přeháňkami, ale ani jedna se do mne netrefila

Ozval se Pepa (Ruleta), slovo dalo slovo a vyrazili jsme společně do Saských pískovců na jeho vymyšlený okruh. Počasí bylo báječně slunečné a také se hned podepsalo pod turistický ruch. Nás Pepa zavedl na různé římsy, ale i zde jsme potkávali mnoho stejně zaměřených výletníků

Zajel jsem za kamarádem do Mříčné na pokec a kafe. Měl rozdělanou práci a tak jsem ho dlouho nezdržoval a popojel do Hrabačova u Jilemnice, odstavil auto a vyrazil vstříc Krkonoším. Už jsem byl po zimě netrpělivý a chtěl jsem je "ochutnat". Nic naplat, zima stále bojuje. V nižších partiích jsou jižní a otevřené svahy již odtáté, ale jinak z mého pohledu člověka z polabské placky ho je ještě příliš. Navíc mé smělé plány vystoupat k rozhledně na Přední Žalý zastavila sněhová fujavice a fakt, že moje staré boty prosté dezénu na podrážkách klouzaly jak dobře namazané lyže

Nedělní vzorově jarní počasí nás vytáhlo s Hankou do Voděradských bučin. Zajeli jsme do Svojetic a odtud vyrážíme do Bučin k a posléze podél Zvánovického potoka k Černým Voděradům na zarůstající mlecí kameny.

Všednodenní výlet z Kouřimi, kterou jsem vzal jen letmo, přes Lipskou horu s mohylou bitvy u Lipan, do Českého Brodu. Proměnlivé počasí bez srážek, ale s velmi nepříjemným studeným větrem

Stále jsem se nemohl rozhodnout kam bych dnes vyrazil. Předpověď počasí nebyla žádná sláva, stále foukal nepříjemný studený vítr, a tak padla volba na domácí prostředí. Zajel jsem autobusem do Lysé nad Labem a odtud vyrazil k Labi a pak podél něho do Čelákovic. Zde se mi to zdálo ještě krátké, a tak se vracím podél žel. tratě zpět do Lysé

Podruhé na Děčínsko vyrážím spolu s Hankou. Tentokrát na pravý břeh Labe, a navíc před Děčín (z pohledu středočecha). Vlakem míříme do Těchlovic a odtud vystoupáme na zříceninu hradu Vrabinec, která je dobře viditelná z jízdy vlaku na Děčín. Odtud pokračujeme po červené TZ na Velký Chlum, ne na jeho vrchol, ale pod vrcholem stojící kamennou rozhlednu stejného názvu. Poté již sestup do Děčína na velmi krátkou prohlídku kolem Labe a šup na nádraží, a k domovu...

Mé výlety do Severních Čech jsou poslední dobou sázkou do loterie: bude mlha nebo alespoň něco vidět? Cestou z Polabí jsme vjeli vlakem za Litoměřicemi do mlhy. U Děčína však začala řídnout a v Dolním Žlebu se válela jen v horních partiích, kam jsem já měl ale namířeno. Předjarní slunce však už má nějakou sílu a tak se mlha zavčasu rozplynula, i když výhledy, speciálně proti slunci, byly mlhavé i nadále. Vystoupal jsem z Dolního Žlebu na levém břehu Labe do vršků kaňonu a navštívil několik skal na hraně. Pak už byla jen příjemná procházka lesem do Děčína

Toto zastavení můžete brát jako dobrý tip na výlet. Kdo neznáte nebo nevíte, je u Brniště za Velkým Grunovem. Je zde ekocentrum a u něho několik zajímavostí. V první řadě parčík s dřevěnými sochami, v létě bylinková zahrádka a nedaleko cesta mezi nevelké skály, na kterých jsou vytesány skalní plastiky. Okruh měří zhruba 2 km

Na můj dotaz Hance, kam vyrazíme, mi odpověděla, že se mnou půjde třeba do pekla. A tak jsem ji tam vzal, k tomu do údolí Robečského potoka. A nejen do něho, ale i k jeho zajímavostem nad ním, jako jsou zříceniny hradu Frýdlant a Robečského hrádku. Mezi tím jsme se zastavili u sv. Barbory nad Kvítkovem na ne zrovna dobré výhledy do Máchova kraje a Lužických hor a malebným údolím bezejmenného potoka, na němž je Kvítkovský vodopád (malý a nenápadný),se vrátili k údolí pekla. Bylo pod mrakem a jen pár stupňů nad nulou

Podle kalendáře únor, ale ve skutečnosti nádherný slunečný jarní den. Vyrazil jsem do Smečna za zdejšími památkami a porozhlédl jsem se i po okolí. A zajímavostí bylo dost

Několik nepříjemných smyků, ale bez pádu. Moje bilance courání po ledových i rozbředlých sněhových cestách v Jestřebích horách. Zajel jsem do rodiště bratří Čapků, do Malých Svatoňovic, a odtud vystoupal na pomyslný hřeben Jestřebích hor. Bylo poměrně teplo s mráčky na obloze

Poskládalo se nás sedm "statečných" a dle Boženčinina plánu jsme vyrazili do Kutné Hory na putování podél Vrchlice směr Malešov a Sion. Leč, hned v úvodu nastal problém. Rychlík z Ústí nad Labem do Kolína, který nás měl spolehlivě a včas odvézt do Kolína, nepřijel. Zůstal doma někde za spadlou trolejí. Náhradní osobní vlak nás dovezl sice spolehlivě, ale pozdě. Naše přípoje byly tytam. A tak se naše cesta do Kutné Hory města protáhla téměř na celé dopoledne. Ale dojeli jsme a vyrazili. Přes bezpočet mlýnů na říčce Vrchlici až do Malešova, kde jsme se stali svědky natáčení reportáže pro Toulavou kameru. Po zdejším obědě v Malešovské hospůdce pokračujeme na zříceninu hradu Sion. Plánovaný návratový vlak z Týniště nám ujíždí a tak nemaje možnost ukrýt se teplé hospodě, vykračujeme zpět do Malešova do námi již navštívené. Návrat z výletu se opozdil, ale jinak byl bezproblémový

Na výlet do Českého Středohoří se s námi vydala Pavla a Boženka ze starý party. Po dvou slunečných dnech, připomínající příchod jara, nás ráno přivítala mlha, o které jsme si mysleli, že se postupně rozpustí, ale trvalo ji to až do pozdního odpoledne a tak návštěva Porty Bohemici, vedle stojící vrch Kalvárie a hradu Kamýk byla jen symbolická. Proto taky při návratu do Litoměřic už jen míjíme vrcholky kopců kolem obce Knobloška a na Radobýl také nevystupujeme. V Litoměřicích končíme v cukrárně a hodnotíme kladně nejen procházku, ale i vlastní setkání. Boženka s Pavlou poté odejdou na vlak, ale my s Hankou ještě absolvujeme malý prohlídkový okruh městem